Malá spisovatelka

Vařím a peču ráda. V tom prvním se docela plácám, v tom druhém se plácám méně a naštěstí výsledky většinou chutnají. Doma mě nikdy k vaření a pečení příliš nepouštěli a když jsem obhlédla i jiné domácnosti, zjistila jsem, že náš rodinný jídelníček byl velmi omezený. Ovšem najít správnou kuchařku tzv. pro naprosté blbce, se mi nedařilo. Našla jsem tři tipy kuchařek - Láďo-hruškovské, klasické, kde počítají s nějakými znalostmi, extrémní, kde každý recept obsahuje přinejmenším tři divné ingredience. A pak jsem čirou náhodou nalezla Kuchařku pro dceru. Neměla jsem velká očekávání, takže kniha je hravě naplnila. Ovšem přinejmenším stonásobně! Autorka Florentýna vede i stejnojmenný web, kde jsem s úspěchem vyzkoušela první recepty.  Kniha je pak naplněna základními recepty české kuchyně. A čím je tak zvláštní? Autorka počítá s tím, že čtenář má nulové zkušenosti. Každý recept má svůj úvodní text s pojednáním o možných těžkostech a úskalích. Samotný návod j...

Je mnoho různých románků, všechny mají ale velmi podobnou kostru. Pár druhů situací, jak se ústřední dvojice do sebe zamiluje a jakým těžkostem bude čelit, a ty se pak vhodně zkombinují. A nakonec ještě obalit dostatečnou vrstvou doplňkového textu, který vše zasazuje do nějakého časoprostoru. Sněhurka vybočuje. Sice ne tak zvlášť překvapivě, ale rozhodně vtipně. Kostra je obvyklá, Oni dva se nesnáší, nesnáší tak, že se nakonec potřebují. Ona má psí smečku s trpasličími problémy. Dva kamarády, dívku, co je podporou, a kluka, který splňuje toho podivína, zde vzývá své malé Já, rozuměj své mužské přirození. On je nechutně bohatý, obletovaný rodinou, kterou Ona zná, a prsatými dívkami. A v dětství Ji urazil. A všem jim táhne na třicet, nebo aspoň má čtenář takový pocit. Jak se k sobě dostali? Trojice kamarádů má zvláštní koníček. Převlékají se do kostýmů, Ona je Sněhurka, a mívají bláznivé nápady. Jedním z nich je, že Ona jako objednaná prostitutka Ho vyfot...

Netajím se tím, že jsem od Stephanie Meyerové přečetla celou ságu Twilight, i když slovo "sága" mi přijde dost nadsazené, a že se mi líbila. Pokud od teen romantické fantasy neočekáváte více, než by měla podat, jsou všechny části Stmívání naprosto v pořádku. Přesto jsem se jiné knize zmíněné autorky trvale vyhýbala. Jde o titul Hostitel. Neměla jsem chuť číst jakoukoliv romanci v žánru sci-fi, který mi nikdy nepřirostl k srdci. Ale teď zpětně musím říci, že jsem se nemusela ničeho obávat. Vždyť jde přeci o Meyerovou. Navíc mi mně blízký člověk knihu doporučil. A tak jsem se po několika letech, ehm, odhodlala a knihu přečetla. A že to šlo velmi snadno. Jedním dechem! Líbilo se mi vše. Pojetí invaze Duší, romantická zápletka... Neřekla bych, že je to kniha pro dospělé, klidně bych ji určila i mladším jedincům, ale rozhodně jsem se bavila. Oproti tomu film, který jsem samozřejmě velmi rychle po dočtení knihy vyhledala, pro mě byl naprostým zklamáním. Bylo...

Po prvním dílu young adult fantasy Ruda královna jsem s odstupem času sehnala i druhý díl, Křišťálový meč. A jak jsem zjistila, autorka těchto knih, Victoria Aveyard, pokračuje ještě dvěma dalšími díly. Tentokrát si ale nejsem jistá, jestli budu pokračovat já. (Dobře, znám se, nejspíš budu... I když pak budu nadávat.) Druhý díl se odehrává vzápětí po Mavenově zradě. Mare prchá se Šarlatovou hlídkou a s princem Calem. Král je mrtev, ať žije král! Ovšem Mare ma jiný úkol. Bude hledat další novokrevné jako je ona a také její bratr Shade. Ano, ten, kterého měla dosud za mrtvého. Druhý díl je plný zvratů, cestování a nesnesitelné trpitelky Mare. Nevadilo by mě, že některé zvraty a teatrálnost Mavena jsou divné, že neustále hledání dalších tváří, přičemž jim není věnováno mnoho prostoru, je trochu chaotické i nudné. Ale Mare je fakt, lidově řečeno, na přes držku. Fňuká, staví se do role jediné spasitelky, bohyně, pak zase fňuká, pak je zase dramatická. Na kon...

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...

Asi bych se měla přiznat rovnou, že jsem nějak tím svým mateřstvím posedlá. Ale opravdu - zvládla jsem krutou střední školu a svou vlastní divnou pubertu. Zvládla jsem vysokou školu, kde jsem marně doufala, že některé dětinskosti se už konat nebudou a že mám kolem sebe inteligentní jedince. Haha. A zvládla jsem úspěšně vstoupit do manželství a pořídit dům. Jenže to všechno je nic, když nevíte, jaké je to mít dítě. Tím chci říci, hluboká úklona všem matkám. Obzvláště těm, kteří ví, jaké je to mít řvoucí dítě! Takže když se pak setkám s nějakou literaturou, ideálně zábavnou, na téma mateřství, automaticky po ní sahám. Nejspíš toho nemám dost, asi nějaká, můžeme už říci, že profesní, deformace. Jenže ne každá mě tak osloví. Třeba taková kniha Prvootec. Nestává se mi často, že bych knihu odložila, ale tady jsem to udělala po pár kapitolách. Sice jsem se opravdu těšila na pohled otce, na jeho dojmy, když ten můj, ne otec, ale muž, zcela chlapsky o svých niterných pocitech...

Tentokrát to bude jiné. Nebudu se snažit nic nadlehčovat, zesměšňovat. Píšu bohužel o věci, která mně a manželovi nadělala spoustu vrásek na čela a naši dceru notně potrápila. Kiss-syndrom. Když si toto heslo zadáte do vyhledávače, tak ještě před rokem by vám vyjelo jen pár stránek v češtině. Pár opravdu něco říkajících a pár absolutně nic neříkajících.  Dnes je těch webů trochu více, ale stále žádná sláva. Já sama dostala tip na toto onemocnění u mé dcery na proklatém mateřském webu Modrý koník:  http://annakohutova.cz/kiss-syndrom-zraneni-novorozencu-o-kterem-se-nemluvi/ Řekla bych, že je to jeden z nejucelenějších článků, co jsem tehdy našla. A dost mě vyděsil. Spoustu z toho, co se tam psalo a píše, na naši dceru sedělo: náklon hlavy, problémy s kojením, nespokojenost na bříšku (a to i v tak oslavované poloze na tygříka), špatný svalový tonus (viditelná asymetrie), preferování jednoho prsa při kojení, preferování jedné strany (ruka, noha i bok) při pohyb...

Považuji se za naprostého milovníka rodinného seriálu Gilmorova děvčata. Co milovníka! Fanatika! A určitě nejsem jediná. Všechno začínalo tím, když jsem tento seriál sledovala hezky poctivě v televizi, tuším, že na Nově. A pak přišla éra stahování a vypalování, nechoďme kolem horké kaše a hoď po mně kamenem ty, který jsi nikdy nic nestáhl! Nejspíš by to byli jen moji němečtí přátelé, ale o tom až jindy. Když jsem jako dárek dostala několik cd se všemi sériemi, tetelila jsem se blahem. Jako mladá jsem se viděla v poctivé, trochu naivní a sociálně neohrabené Rory, teď jako starší mám zase více pochopení pro chaotickou a živelnou Lorelai. Knihu jsem dostala od své velmi dobré kamarádky (to slovo "nejlepší" se mi nějak příčí, připomíná mi první stupeň na základní škole...) i s věnováním, takže zůstane u mě v knihovně. Nejsem totiž jinak typ člověka, co by knihy hromadil, naopak miluji knihovny a ráda i knihy posílám dál. Ovšem tato tam po právu bude mít své místo. Mu...

Být matkou je v dnešní době dost těžké. Ne snad proto, že by děti byly horší, i když se to traduje. "To za našich časů nebývalo..." Děti jsou pořád stejné, jen doba se mění. Podmínky a nároky, a to na děti i na rodiče. Nedávno jsem zahlédla na Facebooku hezký text o tom, jak dřív měla matka jediný úkol - dítě dobře nakrmit a postarat se o něj. Dnes je těch nároků mnohem více a s rostoucími nároky roste i určitá nesnášenlivost vůči těm, kteří jim nevyhovují. A co mě dovede vytočit ještě více, je protichůdnost určitých doporučení.  Jako prvorodička jsem si to nechtěla připustit, ale ty názory mě hodně ovlivňovaly. Jsem svým způsobem perfekcionistka a nechtěla jsem chybovat. Vždy jsem měla vše perfektní, ke své spokojenosti a především podle pravidel. Nic jsem neošidila. A pokud ano, měla jsem proto velmi logický důvod.Nekojí Ale co teď? Nebyla jsem si jistá, lékař doporučoval něco, jiný lékař něco jiného, příručka úplný opak předchozích názorů a eko-matky na internetu vš...

Na nějakou dobu jsem se odmlčela a už název napovídá, co bylo důvodem. Zprvu těžkosti těhotenství a nakonec porod a následná péče o nového člena rodiny. Na úvod bych ráda zdůraznila, že naše dcera je rozhodně chtěná, narodila se zdravá a nejspíš mě netrápí žádné neobvyklé těžkosti. Ale nebyla bych to já, kdybych to neprožívala složitěji, neviděla problémy, kde jsou, nedělala si zbytečné starosti, netoužila po nedostižitelném perfekcionismu atd. A tak si potřebuji postěžovat. :) 1. Příručky Zakázat, zakázat. Aneb "já bych všechny ty internety zakázala". Opravdu by to tak bylo lepší. Jsem učitelka. A jako taková mám někdy pocit, že se na vše můžu teoreticky připravit. Že to prostě pak bude fungovat, dítě bude jak na tlačítka a nic mě nepřekvapí. Já přeci budu ta senzační a ideální máma a ještě budu mít kupu volného času. Zdokonalím se v angličtině, upevním svou němčinu, napíšu povídku jednu nebo dvě a nebo rovnou pět, zhubnu na váhu, kterou jsem neviděla už n...

Autorem této novely je Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš. Za toto dílo získal v roce 2003 cenu Magnesii Litera. Mezi jeho další tvorbu patří díla Pravidla směšného chování, Skutečná událost a další.  SIDERRO. Emil Hakl. [obrázek]. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_Hakl.jpg. Zcela jednoduše lze říci, že kniha popisuje rozhovor otce a syna při jedné večerní procházce. V jejich rozhovoru se prolínají vzpomínky obou protagonistů, názory na svět, ženy a jiné. Vše je psáno z pohledu syna, který snad občas zápasí s pocitem viny, že svého otce zanedbává, na druhou stranu ho leccos na něm štve. I když mi mužský svět v tomto podání rozhodně není blízký, ten pocit zvláštní povinnosti vůči rodičům, i když my, jejich děti, už jsme dospělí, mi byl blízký. Přesto jsem nedokázala oběma hrdinům tolik rozumět, otec se cítí na prahu konce svého života, syn, čtyřicátník, kriticky hledí na své nerozvážné mládí. Vše...

Tak jsem to dlouho nevydržela a vyhledala jsem v knihovně poličku, která byla určena pro díla Jane Austen. A to jsem si myslela, že se k ní nevrátím. Pošmourné jaro mě ale dohnalo k těmto činům a já jsem zatoužila ještě jednou se začíst do podobně laděných romantických příběhů, ale ne různě zpracovaných, ovšem hezky do originálu. A rovnou přiznávám, že nezůstanu jen u této. Pýchu a předsudek jsem dosud znala jen ve filmovém zpracování s Keirou Knightley. Tuto herečku mám celkem v oblibě přestože mi občas přijde, že podivně pohybuje ústy v určitých situacích a při chůzi má ramena zvláštně vzadu a díky tomu jí její dlouhé štíhlé paže nehezky plandají za zády. Dobře, to jsem se nevyjádřila zrovna pozitivně, ale přímo mě to "praštilo" do očí ve filmu Pokání, kde má na sobě Keira nádherné zelené šaty a takto neelegantně se v nich pohybuje. Zde to jedna malířka na DeviantArtu hezky zvěčnila: NAJLAQAMBER. Keira Knightley. [obrázek]. DeviantArt  [online]. [cit. 2016-03-1...

Další knížka, která se objevila mezi novinkami při mé návštěvě knihovny po studiích. Upřímně jsem byla zvědavá. Útlá knížka s líbivým přebalem a na první pohled všeříkajícím názvem slibovala zajímavé čtení, možná prodchnuté myšlenkami, hodné k zamyšlení. Jméno autora mi bylo naprosto neznámé, ale to není v mém případě nic překvapujícího. Anotace slibovala příběh lososa, který byl odlišný od ostatních ve svém hejnu nejen vzhledem, ale i myšlenkami. Kniha vypráví o jeho cestě z moře do míst, kde se narodil, aby sám zplodil další lososí potomstvo. Autor Ahn Do-hyun se narodil v roce 1961 v Jižní Koreji a proslavil se především jako básník. Popularitu však získal i v próze právě díky tomuto poetickému dílu, které připomíná jakousi alegorii nebo ještě lépe moderní (až ekologickou?) bajku. Nechci prozrazovat celý děj, i když ten tu je velmi jednoduchý. Všichni známe z hodin přírodopisu podivný osud lososů, kteří se jako dospělí jedinci vhodní k páření vydávají na cestu proti proudu ...

Už je to celkem dlouho, co jsem si půjčila v knihovně nějakou knížku, rozuměj beletrii. Moje poslední roky života byly sice velmi vydatně čtenářsky naplněné, ale především odbornou literaturou v českém nebo německém jazyce. A když už se mi poštěstilo a mohla jsem zalovit v krásné literatuře, nebyla to volba, ale lov jednoho určitého kousku, který mi byl jinou osobou určen, tedy povinná četba. Už na střední škole jsem si zvykla psát čtenářský deník. Vlastně zprvu to byla povinnost, ale pro mě se to stalo zálibou. Při studiu na VŠ jsem v tom pokračovala dál, opět zčásti z povinnosti, ale i ze záliby. Spolužačky, spolužáky jsme totiž v našem oboru neměly, si ze mě trochu dělaly kvůli tomu srandu, že můj čtenářský deník pamatuje knihy pro všechny věkové kategorie. Trochu tomu tak bylo. Byla jsem na svůj čtenářský deník patřičně hrdá, ale postupem času kapku ztrácel smysl, když už jsem nikomu nebyla povinna interpretovat mnou přečtené knihy. Takže co s tím? Jako učitelka jsem se jednu ...

Dnes bych se ráda podělila se světem o několik poznatků ze světa učitelství. Nejspíš toto téma nikoho tolik nepřekvapí, protože o školství mluví všichni a s oblibou především ti nezasvěcení. Každý totiž o něm něco ví, protože každý prošel minimálně základní školou nebo si pořídil ratolesti, které školu momentálně navštěvují, což z něj dělá odborníka prvního řádu. A učitelé, kteří mají velmi živou zkušenost, pak v takové diskusi mlčí, občas chvíli obhajují, a pak jen složí ruce do klína a přejí si, aby nikdo nevěděl, co dělají za práci. (Jistě ne všichni, jsou i velmi hrdí učitelé a ti pak zmizí do soukromého sektoru.) A to je společenská prestiž našeho povolání. Ano, píšu našeho, i já trpím neduhem poučovat ostatní a dala jsem se na dráhu učitelky. Dnes tu ale nechci sepisovat, jaké fámy o učitelích existují (nebo i o školách, kde se učitelé vzdělávají), dnes bych ráda zmínila několik bodů/problémů, se kterými jsem se jako začínající učitelka setkala a na které jsem nebyla v rámci s...

Proč zrovna dnes začít psát blog? Blog má dnes kde kdo, že to až hezké není. Moderní fenomén, malá úchylka vyjádřit se, přičemž publikum může tvořit kdokoliv, ale autor může zůstat schován bezpečně za anonymní přezdívkou. Moje babička mi do hlavy vštípila přísloví: "Jména hloupých na všech sloupích." Ona sice toto přísloví připomínala, když jsme v parku míjeli pomník, který se stal jakýmsi tréninkovým místem místních sprejerů, ovšem dnes bychom mohli říci "jména hloupých na všech blozích". A já že se k nim chci přidat? Nebývá běžné, aby autor svého blogu hned na úvod sepsal, proč tento blog chce vůbec psát, čím je tak zajímavý, čím jedinečným se zabývá, co dokonalého tvoří, čím prostě ještě může už tak znuděné obecenstvo právě on zaujmout. Rovnou se přiznám, že má osoba nepřekvapí ničím, snad jen svou všedností a průměrností. Nehodlám vyrábět originální šperky, radit ženám jak zhubnout, přibrat, líčit, odlíčit, obléct, kojit, vařit, péct, uklidit, opravit, post...