Přeskočit na hlavní obsah

Čtenářský deník: Losos, který se odvážil vyskočit výš

Další knížka, která se objevila mezi novinkami při mé návštěvě knihovny po studiích. Upřímně jsem byla zvědavá. Útlá knížka s líbivým přebalem a na první pohled všeříkajícím názvem slibovala zajímavé čtení, možná prodchnuté myšlenkami, hodné k zamyšlení. Jméno autora mi bylo naprosto neznámé, ale to není v mém případě nic překvapujícího.
Anotace slibovala příběh lososa, který byl odlišný od ostatních ve svém hejnu nejen vzhledem, ale i myšlenkami. Kniha vypráví o jeho cestě z moře do míst, kde se narodil, aby sám zplodil další lososí potomstvo.
Autor Ahn Do-hyun se narodil v roce 1961 v Jižní Koreji a proslavil se především jako básník. Popularitu však získal i v próze právě díky tomuto poetickému dílu, které připomíná jakousi alegorii nebo ještě lépe moderní (až ekologickou?) bajku.

Nechci prozrazovat celý děj, i když ten tu je velmi jednoduchý. Všichni známe z hodin přírodopisu podivný osud lososů, kteří se jako dospělí jedinci vhodní k páření vydávají na cestu proti proudu sladké řeky, aby počali další potomstvo a sami zemřeli. Někdo si řekne, je to jen zvíře, ale autor podle mého dává důraz nejen na pevné soužití lososů s přírodou, přičemž člověk už toto pouto ztratil a tím ztrácí na své lidskosti, ale také je zde zdůrazněno příjetí smyslu života.
Tato otázka, smysl života, totiž Stříbrného lososa nejvíce trápí. Je jedinečný ve svém hejnu svým vzhledem, ale i svými myšlenkami, které se vyvíjí tradičnímu kolektivnímu smýšlení hejna. Přestože ostatní lososi nepřijímají jeho myšlenky vstřícně, chrání ho, protože kolektiv tak funguje. Starají se navzájem o sebe, a tak by to nejspíš měla fungovat i v lidské společnosti.

Zlom přichází, když se hejno dostane k peřejím. Mají možnost zvolit cestu jednoduchou a cestu složitou. A právě Stříbrný losos, stejně jako dřív jeho otec, je přesvědčí, že musí jít cestou těžší, aby jejich potomstvo zůstalo silné. Snad to má být poučení i pro lidi, že neustálým zlehčováním životních podmínek otupujeme sami sebe.
A nakonec Stříbrný losos pochopí svůj smysl života, přijme ho a vidí ho jako užitečný v rámci koloběhu přírody. 

Na podobnou knížku určitě musí být správná nálada, ale těm, kteří rádi přemýšlejí a vyhledávají podobné alegorické texty, ji mohu jen doporučit.

Salmon leap [obrázek]. Geograph: photograph every grid square [online]. [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://www.geograph.org.uk/photo/4721506

Zdroje:

AN, To-hjǒn. Losos, který se odvážil vyskočit výš. Překlad Marie Fulková. Ilustrace Daniella Terrazzini. Praha: Dobrovský s.r.o., 2015. Omega (Dobrovský). ISBN 978-80-7390-276-6.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtenářský deník: Ruda královna

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...

Čtenářský deník: malá máma

Asi bych se měla přiznat rovnou, že jsem nějak tím svým mateřstvím posedlá. Ale opravdu - zvládla jsem krutou střední školu a svou vlastní divnou pubertu. Zvládla jsem vysokou školu, kde jsem marně doufala, že některé dětinskosti se už konat nebudou a že mám kolem sebe inteligentní jedince. Haha. A zvládla jsem úspěšně vstoupit do manželství a pořídit dům. Jenže to všechno je nic, když nevíte, jaké je to mít dítě. Tím chci říci, hluboká úklona všem matkám. Obzvláště těm, kteří ví, jaké je to mít řvoucí dítě! Takže když se pak setkám s nějakou literaturou, ideálně zábavnou, na téma mateřství, automaticky po ní sahám. Nejspíš toho nemám dost, asi nějaká, můžeme už říci, že profesní, deformace. Jenže ne každá mě tak osloví. Třeba taková kniha Prvootec. Nestává se mi často, že bych knihu odložila, ale tady jsem to udělala po pár kapitolách. Sice jsem se opravdu těšila na pohled otce, na jeho dojmy, když ten můj, ne otec, ale muž, zcela chlapsky o svých niterných pocitech...

Rodičovské plky: Kiss syndrom

Tentokrát to bude jiné. Nebudu se snažit nic nadlehčovat, zesměšňovat. Píšu bohužel o věci, která mně a manželovi nadělala spoustu vrásek na čela a naši dceru notně potrápila. Kiss-syndrom. Když si toto heslo zadáte do vyhledávače, tak ještě před rokem by vám vyjelo jen pár stránek v češtině. Pár opravdu něco říkajících a pár absolutně nic neříkajících.  Dnes je těch webů trochu více, ale stále žádná sláva. Já sama dostala tip na toto onemocnění u mé dcery na proklatém mateřském webu Modrý koník:  http://annakohutova.cz/kiss-syndrom-zraneni-novorozencu-o-kterem-se-nemluvi/ Řekla bych, že je to jeden z nejucelenějších článků, co jsem tehdy našla. A dost mě vyděsil. Spoustu z toho, co se tam psalo a píše, na naši dceru sedělo: náklon hlavy, problémy s kojením, nespokojenost na bříšku (a to i v tak oslavované poloze na tygříka), špatný svalový tonus (viditelná asymetrie), preferování jednoho prsa při kojení, preferování jedné strany (ruka, noha i bok) při pohyb...