Přeskočit na hlavní obsah

Čtenářský deník: Losos, který se odvážil vyskočit výš

Další knížka, která se objevila mezi novinkami při mé návštěvě knihovny po studiích. Upřímně jsem byla zvědavá. Útlá knížka s líbivým přebalem a na první pohled všeříkajícím názvem slibovala zajímavé čtení, možná prodchnuté myšlenkami, hodné k zamyšlení. Jméno autora mi bylo naprosto neznámé, ale to není v mém případě nic překvapujícího.
Anotace slibovala příběh lososa, který byl odlišný od ostatních ve svém hejnu nejen vzhledem, ale i myšlenkami. Kniha vypráví o jeho cestě z moře do míst, kde se narodil, aby sám zplodil další lososí potomstvo.
Autor Ahn Do-hyun se narodil v roce 1961 v Jižní Koreji a proslavil se především jako básník. Popularitu však získal i v próze právě díky tomuto poetickému dílu, které připomíná jakousi alegorii nebo ještě lépe moderní (až ekologickou?) bajku.

Nechci prozrazovat celý děj, i když ten tu je velmi jednoduchý. Všichni známe z hodin přírodopisu podivný osud lososů, kteří se jako dospělí jedinci vhodní k páření vydávají na cestu proti proudu sladké řeky, aby počali další potomstvo a sami zemřeli. Někdo si řekne, je to jen zvíře, ale autor podle mého dává důraz nejen na pevné soužití lososů s přírodou, přičemž člověk už toto pouto ztratil a tím ztrácí na své lidskosti, ale také je zde zdůrazněno příjetí smyslu života.
Tato otázka, smysl života, totiž Stříbrného lososa nejvíce trápí. Je jedinečný ve svém hejnu svým vzhledem, ale i svými myšlenkami, které se vyvíjí tradičnímu kolektivnímu smýšlení hejna. Přestože ostatní lososi nepřijímají jeho myšlenky vstřícně, chrání ho, protože kolektiv tak funguje. Starají se navzájem o sebe, a tak by to nejspíš měla fungovat i v lidské společnosti.

Zlom přichází, když se hejno dostane k peřejím. Mají možnost zvolit cestu jednoduchou a cestu složitou. A právě Stříbrný losos, stejně jako dřív jeho otec, je přesvědčí, že musí jít cestou těžší, aby jejich potomstvo zůstalo silné. Snad to má být poučení i pro lidi, že neustálým zlehčováním životních podmínek otupujeme sami sebe.
A nakonec Stříbrný losos pochopí svůj smysl života, přijme ho a vidí ho jako užitečný v rámci koloběhu přírody. 

Na podobnou knížku určitě musí být správná nálada, ale těm, kteří rádi přemýšlejí a vyhledávají podobné alegorické texty, ji mohu jen doporučit.

Salmon leap [obrázek]. Geograph: photograph every grid square [online]. [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://www.geograph.org.uk/photo/4721506

Zdroje:

AN, To-hjǒn. Losos, který se odvážil vyskočit výš. Překlad Marie Fulková. Ilustrace Daniella Terrazzini. Praha: Dobrovský s.r.o., 2015. Omega (Dobrovský). ISBN 978-80-7390-276-6.
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtenářský deník: Ruda královna

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...
Okomentovat
Další informace

Čtenářský deník: O rodičích a dětech

Autorem této novely je Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš. Za toto dílo získal v roce 2003 cenu Magnesii Litera. Mezi jeho další tvorbu patří díla Pravidla směšného chování, Skutečná událost a další.  SIDERRO. Emil Hakl. [obrázek]. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_Hakl.jpg. Zcela jednoduše lze říci, že kniha popisuje rozhovor otce a syna při jedné večerní procházce. V jejich rozhovoru se prolínají vzpomínky obou protagonistů, názory na svět, ženy a jiné. Vše je psáno z pohledu syna, který snad občas zápasí s pocitem viny, že svého otce zanedbává, na druhou stranu ho leccos na něm štve. I když mi mužský svět v tomto podání rozhodně není blízký, ten pocit zvláštní povinnosti vůči rodičům, i když my, jejich děti, už jsme dospělí, mi byl blízký. Přesto jsem nedokázala oběma hrdinům tolik rozumět, otec se cítí na prahu konce svého života, syn, čtyřicátník, kriticky hledí na své nerozvážné mládí. Vše...
Okomentovat
Další informace

Čtenářský deník: Rozum a cit. Jane Austenová v jednadvacátém století

Už je to celkem dlouho, co jsem si půjčila v knihovně nějakou knížku, rozuměj beletrii. Moje poslední roky života byly sice velmi vydatně čtenářsky naplněné, ale především odbornou literaturou v českém nebo německém jazyce. A když už se mi poštěstilo a mohla jsem zalovit v krásné literatuře, nebyla to volba, ale lov jednoho určitého kousku, který mi byl jinou osobou určen, tedy povinná četba. Už na střední škole jsem si zvykla psát čtenářský deník. Vlastně zprvu to byla povinnost, ale pro mě se to stalo zálibou. Při studiu na VŠ jsem v tom pokračovala dál, opět zčásti z povinnosti, ale i ze záliby. Spolužačky, spolužáky jsme totiž v našem oboru neměly, si ze mě trochu dělaly kvůli tomu srandu, že můj čtenářský deník pamatuje knihy pro všechny věkové kategorie. Trochu tomu tak bylo. Byla jsem na svůj čtenářský deník patřičně hrdá, ale postupem času kapku ztrácel smysl, když už jsem nikomu nebyla povinna interpretovat mnou přečtené knihy. Takže co s tím? Jako učitelka jsem se jednu ...
Okomentovat
Další informace