Přeskočit na hlavní obsah

Čtenářský deník: Pýcha a předsudek

Tak jsem to dlouho nevydržela a vyhledala jsem v knihovně poličku, která byla určena pro díla Jane Austen. A to jsem si myslela, že se k ní nevrátím. Pošmourné jaro mě ale dohnalo k těmto činům a já jsem zatoužila ještě jednou se začíst do podobně laděných romantických příběhů, ale ne různě zpracovaných, ovšem hezky do originálu. A rovnou přiznávám, že nezůstanu jen u této.

Pýchu a předsudek jsem dosud znala jen ve filmovém zpracování s Keirou Knightley. Tuto herečku mám celkem v oblibě přestože mi občas přijde, že podivně pohybuje ústy v určitých situacích a při chůzi má ramena zvláštně vzadu a díky tomu jí její dlouhé štíhlé paže nehezky plandají za zády. Dobře, to jsem se nevyjádřila zrovna pozitivně, ale přímo mě to "praštilo" do očí ve filmu Pokání, kde má na sobě Keira nádherné zelené šaty a takto neelegantně se v nich pohybuje.
Zde to jedna malířka na DeviantArtu hezky zvěčnila:

NAJLAQAMBER. Keira Knightley. [obrázek]. DeviantArt [online]. [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://najlaqamber.deviantart.com/art/Keira-Knightley-58905051.

Nebudu zde vyprávět o životě Jane Austen, ani o ději, který je celkem známý. Spíš musím vzdát hold tvůrcům filmu, že se velmi pěkně v omezeném prostoru vizuálního zpracování díla zhostili. Samozřejmě knížka se mi líbila více, protože všem charakterům se mohla věnovat hlouběji a především ukázala některé nuance v chování, které ve filmu vypátráte až po několikerém sledování (pokud tedy děj už neznáte a neočekáváte je tak). Především se mi líbilo zachycení pana Darcyho, když propadl Eliziným očím. A stejně tak přerod citů u Elizabeth. Větší prostor zde dostali také rodiče Bennetovi. Otec Bennet zde není tak bodrý chlapík s cynickým humorem jako ve filmu. Řekla bych, že v knize je spíš odsouzeníhodný, ale i politováníhodný. Nevzal si takovou ženu, jakou si představoval, ovšem nevěnoval se výchově svých dcer tak, jak by měl. A paní Bennetová? Její určitý hloupost a omezenost jsou tu daleko rozměrnější a snadněji se dá pochopit, proč podobnými rodinami více urození pohrdali.

Naštěstí jsem zfilmovaných děl od Jane Austen neviděla více, kromě Rozumu a citu, který už mi leží na nočním stolku. Emma a další podobná díla už budu číst bez zásahu filmové tvorby, na což se velmi těším.

Zdroje:

AUSTEN, Jane. Pýcha a předsudek. Vyd. 9. Překlad Eva Kondrysová. Voznice: LEDA, 2009. ISBN 978-80-7335-287-5.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtenářský deník: Ruda královna

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...

Čtenářský deník: malá máma

Asi bych se měla přiznat rovnou, že jsem nějak tím svým mateřstvím posedlá. Ale opravdu - zvládla jsem krutou střední školu a svou vlastní divnou pubertu. Zvládla jsem vysokou školu, kde jsem marně doufala, že některé dětinskosti se už konat nebudou a že mám kolem sebe inteligentní jedince. Haha. A zvládla jsem úspěšně vstoupit do manželství a pořídit dům. Jenže to všechno je nic, když nevíte, jaké je to mít dítě. Tím chci říci, hluboká úklona všem matkám. Obzvláště těm, kteří ví, jaké je to mít řvoucí dítě! Takže když se pak setkám s nějakou literaturou, ideálně zábavnou, na téma mateřství, automaticky po ní sahám. Nejspíš toho nemám dost, asi nějaká, můžeme už říci, že profesní, deformace. Jenže ne každá mě tak osloví. Třeba taková kniha Prvootec. Nestává se mi často, že bych knihu odložila, ale tady jsem to udělala po pár kapitolách. Sice jsem se opravdu těšila na pohled otce, na jeho dojmy, když ten můj, ne otec, ale muž, zcela chlapsky o svých niterných pocitech...

Rodičovské plky: Kiss syndrom

Tentokrát to bude jiné. Nebudu se snažit nic nadlehčovat, zesměšňovat. Píšu bohužel o věci, která mně a manželovi nadělala spoustu vrásek na čela a naši dceru notně potrápila. Kiss-syndrom. Když si toto heslo zadáte do vyhledávače, tak ještě před rokem by vám vyjelo jen pár stránek v češtině. Pár opravdu něco říkajících a pár absolutně nic neříkajících.  Dnes je těch webů trochu více, ale stále žádná sláva. Já sama dostala tip na toto onemocnění u mé dcery na proklatém mateřském webu Modrý koník:  http://annakohutova.cz/kiss-syndrom-zraneni-novorozencu-o-kterem-se-nemluvi/ Řekla bych, že je to jeden z nejucelenějších článků, co jsem tehdy našla. A dost mě vyděsil. Spoustu z toho, co se tam psalo a píše, na naši dceru sedělo: náklon hlavy, problémy s kojením, nespokojenost na bříšku (a to i v tak oslavované poloze na tygříka), špatný svalový tonus (viditelná asymetrie), preferování jednoho prsa při kojení, preferování jedné strany (ruka, noha i bok) při pohyb...