Přeskočit na hlavní obsah

Čtenářský deník: Pýcha a předsudek

Tak jsem to dlouho nevydržela a vyhledala jsem v knihovně poličku, která byla určena pro díla Jane Austen. A to jsem si myslela, že se k ní nevrátím. Pošmourné jaro mě ale dohnalo k těmto činům a já jsem zatoužila ještě jednou se začíst do podobně laděných romantických příběhů, ale ne různě zpracovaných, ovšem hezky do originálu. A rovnou přiznávám, že nezůstanu jen u této.

Pýchu a předsudek jsem dosud znala jen ve filmovém zpracování s Keirou Knightley. Tuto herečku mám celkem v oblibě přestože mi občas přijde, že podivně pohybuje ústy v určitých situacích a při chůzi má ramena zvláštně vzadu a díky tomu jí její dlouhé štíhlé paže nehezky plandají za zády. Dobře, to jsem se nevyjádřila zrovna pozitivně, ale přímo mě to "praštilo" do očí ve filmu Pokání, kde má na sobě Keira nádherné zelené šaty a takto neelegantně se v nich pohybuje.
Zde to jedna malířka na DeviantArtu hezky zvěčnila:

NAJLAQAMBER. Keira Knightley. [obrázek]. DeviantArt [online]. [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://najlaqamber.deviantart.com/art/Keira-Knightley-58905051.

Nebudu zde vyprávět o životě Jane Austen, ani o ději, který je celkem známý. Spíš musím vzdát hold tvůrcům filmu, že se velmi pěkně v omezeném prostoru vizuálního zpracování díla zhostili. Samozřejmě knížka se mi líbila více, protože všem charakterům se mohla věnovat hlouběji a především ukázala některé nuance v chování, které ve filmu vypátráte až po několikerém sledování (pokud tedy děj už neznáte a neočekáváte je tak). Především se mi líbilo zachycení pana Darcyho, když propadl Eliziným očím. A stejně tak přerod citů u Elizabeth. Větší prostor zde dostali také rodiče Bennetovi. Otec Bennet zde není tak bodrý chlapík s cynickým humorem jako ve filmu. Řekla bych, že v knize je spíš odsouzeníhodný, ale i politováníhodný. Nevzal si takovou ženu, jakou si představoval, ovšem nevěnoval se výchově svých dcer tak, jak by měl. A paní Bennetová? Její určitý hloupost a omezenost jsou tu daleko rozměrnější a snadněji se dá pochopit, proč podobnými rodinami více urození pohrdali.

Naštěstí jsem zfilmovaných děl od Jane Austen neviděla více, kromě Rozumu a citu, který už mi leží na nočním stolku. Emma a další podobná díla už budu číst bez zásahu filmové tvorby, na což se velmi těším.

Zdroje:

AUSTEN, Jane. Pýcha a předsudek. Vyd. 9. Překlad Eva Kondrysová. Voznice: LEDA, 2009. ISBN 978-80-7335-287-5.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtenářský deník: Ruda královna

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...

Čtenářský deník: O rodičích a dětech

Autorem této novely je Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš. Za toto dílo získal v roce 2003 cenu Magnesii Litera. Mezi jeho další tvorbu patří díla Pravidla směšného chování, Skutečná událost a další.  SIDERRO. Emil Hakl. [obrázek]. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_Hakl.jpg. Zcela jednoduše lze říci, že kniha popisuje rozhovor otce a syna při jedné večerní procházce. V jejich rozhovoru se prolínají vzpomínky obou protagonistů, názory na svět, ženy a jiné. Vše je psáno z pohledu syna, který snad občas zápasí s pocitem viny, že svého otce zanedbává, na druhou stranu ho leccos na něm štve. I když mi mužský svět v tomto podání rozhodně není blízký, ten pocit zvláštní povinnosti vůči rodičům, i když my, jejich děti, už jsme dospělí, mi byl blízký. Přesto jsem nedokázala oběma hrdinům tolik rozumět, otec se cítí na prahu konce svého života, syn, čtyřicátník, kriticky hledí na své nerozvážné mládí. Vše...

Čtenářský deník: Rozum a cit. Jane Austenová v jednadvacátém století

Už je to celkem dlouho, co jsem si půjčila v knihovně nějakou knížku, rozuměj beletrii. Moje poslední roky života byly sice velmi vydatně čtenářsky naplněné, ale především odbornou literaturou v českém nebo německém jazyce. A když už se mi poštěstilo a mohla jsem zalovit v krásné literatuře, nebyla to volba, ale lov jednoho určitého kousku, který mi byl jinou osobou určen, tedy povinná četba. Už na střední škole jsem si zvykla psát čtenářský deník. Vlastně zprvu to byla povinnost, ale pro mě se to stalo zálibou. Při studiu na VŠ jsem v tom pokračovala dál, opět zčásti z povinnosti, ale i ze záliby. Spolužačky, spolužáky jsme totiž v našem oboru neměly, si ze mě trochu dělaly kvůli tomu srandu, že můj čtenářský deník pamatuje knihy pro všechny věkové kategorie. Trochu tomu tak bylo. Byla jsem na svůj čtenářský deník patřičně hrdá, ale postupem času kapku ztrácel smysl, když už jsem nikomu nebyla povinna interpretovat mnou přečtené knihy. Takže co s tím? Jako učitelka jsem se jednu ...