Přeskočit na hlavní obsah

Čtenářský deník: malá máma

Asi bych se měla přiznat rovnou, že jsem nějak tím svým mateřstvím posedlá. Ale opravdu - zvládla jsem krutou střední školu a svou vlastní divnou pubertu. Zvládla jsem vysokou školu, kde jsem marně doufala, že některé dětinskosti se už konat nebudou a že mám kolem sebe inteligentní jedince. Haha. A zvládla jsem úspěšně vstoupit do manželství a pořídit dům.
Jenže to všechno je nic, když nevíte, jaké je to mít dítě.
Tím chci říci, hluboká úklona všem matkám. Obzvláště těm, kteří ví, jaké je to mít řvoucí dítě!

Takže když se pak setkám s nějakou literaturou, ideálně zábavnou, na téma mateřství, automaticky po ní sahám. Nejspíš toho nemám dost, asi nějaká, můžeme už říci, že profesní, deformace.
Jenže ne každá mě tak osloví. Třeba taková kniha Prvootec.


Nestává se mi často, že bych knihu odložila, ale tady jsem to udělala po pár kapitolách. Sice jsem se opravdu těšila na pohled otce, na jeho dojmy, když ten můj, ne otec, ale muž, zcela chlapsky o svých niterných pocitech rozhodně mluvit nebude!
Ale byla jsem zklamaná. Řeči o tom, jak musí tvořit, jak to bylo těžké, protože jim chvíli malá brečela, ale s každým měsícem to bylo lepší a lepší... Tak trochu mi přišlo, že autor je na jiné životní i mentální úrovni. Já opravdu nejsem schopná filozofovat nad tím, co mám tvořit, protože jsem ráda, když vytvořím oběd.
A někdy i večeři.
Dobrá, trochu zveličuji, jistě si knihu přečtěte a posuďte sami. Ale za mě tedy ne.

Ovšem zpět k Lence Sadvarové, autorce malé mámy (ta malá písmena používá sama autorka!).
Lenka Sadvarová je sama maminkou malého chlapečka (mámy sobě, že jo!), má přitažlivý smysl pro humor, ale hlavně to umí hezky podat. No, komiks! Pro mě krásný nápad. Knížku vhodného malého formátu (vejde se i do kabelky) jsem přečetla jedním dechem (takže jsem to nošení v kabelce příliš neužila). Žádné dlouho rozpitvávání známých situací, ale jen pár čtverečků, výmluvné obrázky a já se hned nahlas smála. Tak krásně jsem se v těch situacích poznávala.
Některé stripy jsou slabší, některé jsem četla na několikrát a pořád jsem se nemohla zbavit toho záchvatu smíchu. Ale tak je to všude, ty horší pasáže jsou střídány lepšími.

Z těch knih, co jsem o mateřství četla, a mám na mysli především těch humorných, má malá máma rozhodně první pozici.
Proč?
Protože:
- je vtipná.
- obrázky leckdy řeknou více, než stohy textu.
- grafika je opravdu povedená.
- autorka uměla vypíchnout ty nejtypičtější situace z rodičovské dovolené.

Pokud si knížku oblíbíte tak jako já, můžete navíc Lenku Sadvarovou sledovat i na FB, kde se občas některé stripy objeví. Sama autorka ráda čte komentáře svých čtenářek a aktivně na ně odpovídá, což je velmi milé!


A jeden za všechny:


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtenářský deník: Ruda královna

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...

Čtenářský deník: O rodičích a dětech

Autorem této novely je Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš. Za toto dílo získal v roce 2003 cenu Magnesii Litera. Mezi jeho další tvorbu patří díla Pravidla směšného chování, Skutečná událost a další.  SIDERRO. Emil Hakl. [obrázek]. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_Hakl.jpg. Zcela jednoduše lze říci, že kniha popisuje rozhovor otce a syna při jedné večerní procházce. V jejich rozhovoru se prolínají vzpomínky obou protagonistů, názory na svět, ženy a jiné. Vše je psáno z pohledu syna, který snad občas zápasí s pocitem viny, že svého otce zanedbává, na druhou stranu ho leccos na něm štve. I když mi mužský svět v tomto podání rozhodně není blízký, ten pocit zvláštní povinnosti vůči rodičům, i když my, jejich děti, už jsme dospělí, mi byl blízký. Přesto jsem nedokázala oběma hrdinům tolik rozumět, otec se cítí na prahu konce svého života, syn, čtyřicátník, kriticky hledí na své nerozvážné mládí. Vše...

Čtenářský deník: Rozum a cit. Jane Austenová v jednadvacátém století

Už je to celkem dlouho, co jsem si půjčila v knihovně nějakou knížku, rozuměj beletrii. Moje poslední roky života byly sice velmi vydatně čtenářsky naplněné, ale především odbornou literaturou v českém nebo německém jazyce. A když už se mi poštěstilo a mohla jsem zalovit v krásné literatuře, nebyla to volba, ale lov jednoho určitého kousku, který mi byl jinou osobou určen, tedy povinná četba. Už na střední škole jsem si zvykla psát čtenářský deník. Vlastně zprvu to byla povinnost, ale pro mě se to stalo zálibou. Při studiu na VŠ jsem v tom pokračovala dál, opět zčásti z povinnosti, ale i ze záliby. Spolužačky, spolužáky jsme totiž v našem oboru neměly, si ze mě trochu dělaly kvůli tomu srandu, že můj čtenářský deník pamatuje knihy pro všechny věkové kategorie. Trochu tomu tak bylo. Byla jsem na svůj čtenářský deník patřičně hrdá, ale postupem času kapku ztrácel smysl, když už jsem nikomu nebyla povinna interpretovat mnou přečtené knihy. Takže co s tím? Jako učitelka jsem se jednu ...