Přeskočit na hlavní obsah

Čtenářský deník: Hostitel



Netajím se tím, že jsem od Stephanie Meyerové přečetla celou ságu Twilight, i když slovo "sága" mi přijde dost nadsazené, a že se mi líbila. Pokud od teen romantické fantasy neočekáváte více, než by měla podat, jsou všechny části Stmívání naprosto v pořádku.
Přesto jsem se jiné knize zmíněné autorky trvale vyhýbala. Jde o titul Hostitel. Neměla jsem chuť číst jakoukoliv romanci v žánru sci-fi, který mi nikdy nepřirostl k srdci. Ale teď zpětně musím říci, že jsem se nemusela ničeho obávat. Vždyť jde přeci o Meyerovou. Navíc mi mně blízký člověk knihu doporučil.

A tak jsem se po několika letech, ehm, odhodlala a knihu přečetla. A že to šlo velmi snadno. Jedním dechem!
Líbilo se mi vše. Pojetí invaze Duší, romantická zápletka... Neřekla bych, že je to kniha pro dospělé, klidně bych ji určila i mladším jedincům, ale rozhodně jsem se bavila.


Oproti tomu film, který jsem samozřejmě velmi rychle po dočtení knihy vyhledala, pro mě byl naprostým zklamáním. Bylo to, jako byste vzali dort, seškrábli veškerý krém a lahodnou čokoládovou polevu a zůstal by vám jen korpus s matnými náznaky toho, o co jste přišli.


Vlastně bych řekla, že knihy Meyerové se nejspíš moc filmovat nedají. Od fantasy i scifi se nejspíš čeká i nějaká ta řež, která se ale v jejich knihách nikdy nekoná. Snad seriál by vyhovoval? Kdo ví .. Ale ani Twilight, ani Hostitel pro mě na filmovém plátně nedopadly nejlépe. Ztratily veškeré kouzle teen romance.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtenářský deník: Ruda královna

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...

Čtenářský deník: O rodičích a dětech

Autorem této novely je Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš. Za toto dílo získal v roce 2003 cenu Magnesii Litera. Mezi jeho další tvorbu patří díla Pravidla směšného chování, Skutečná událost a další.  SIDERRO. Emil Hakl. [obrázek]. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_Hakl.jpg. Zcela jednoduše lze říci, že kniha popisuje rozhovor otce a syna při jedné večerní procházce. V jejich rozhovoru se prolínají vzpomínky obou protagonistů, názory na svět, ženy a jiné. Vše je psáno z pohledu syna, který snad občas zápasí s pocitem viny, že svého otce zanedbává, na druhou stranu ho leccos na něm štve. I když mi mužský svět v tomto podání rozhodně není blízký, ten pocit zvláštní povinnosti vůči rodičům, i když my, jejich děti, už jsme dospělí, mi byl blízký. Přesto jsem nedokázala oběma hrdinům tolik rozumět, otec se cítí na prahu konce svého života, syn, čtyřicátník, kriticky hledí na své nerozvážné mládí. Vše...

Čtenářský deník: Rozum a cit. Jane Austenová v jednadvacátém století

Už je to celkem dlouho, co jsem si půjčila v knihovně nějakou knížku, rozuměj beletrii. Moje poslední roky života byly sice velmi vydatně čtenářsky naplněné, ale především odbornou literaturou v českém nebo německém jazyce. A když už se mi poštěstilo a mohla jsem zalovit v krásné literatuře, nebyla to volba, ale lov jednoho určitého kousku, který mi byl jinou osobou určen, tedy povinná četba. Už na střední škole jsem si zvykla psát čtenářský deník. Vlastně zprvu to byla povinnost, ale pro mě se to stalo zálibou. Při studiu na VŠ jsem v tom pokračovala dál, opět zčásti z povinnosti, ale i ze záliby. Spolužačky, spolužáky jsme totiž v našem oboru neměly, si ze mě trochu dělaly kvůli tomu srandu, že můj čtenářský deník pamatuje knihy pro všechny věkové kategorie. Trochu tomu tak bylo. Byla jsem na svůj čtenářský deník patřičně hrdá, ale postupem času kapku ztrácel smysl, když už jsem nikomu nebyla povinna interpretovat mnou přečtené knihy. Takže co s tím? Jako učitelka jsem se jednu ...