Přeskočit na hlavní obsah

Čtenářský deník: Sněhurka jablka nebaští



Je mnoho různých románků, všechny mají ale velmi podobnou kostru. Pár druhů situací, jak se ústřední dvojice do sebe zamiluje a jakým těžkostem bude čelit, a ty se pak vhodně zkombinují. A nakonec ještě obalit dostatečnou vrstvou doplňkového textu, který vše zasazuje do nějakého časoprostoru.

Sněhurka vybočuje. Sice ne tak zvlášť překvapivě, ale rozhodně vtipně.
Kostra je obvyklá, Oni dva se nesnáší, nesnáší tak, že se nakonec potřebují.
Ona má psí smečku s trpasličími problémy. Dva kamarády, dívku, co je podporou, a kluka, který splňuje toho podivína, zde vzývá své malé Já, rozuměj své mužské přirození.
On je nechutně bohatý, obletovaný rodinou, kterou Ona zná, a prsatými dívkami. A v dětství Ji urazil.
A všem jim táhne na třicet, nebo aspoň má čtenář takový pocit.
Jak se k sobě dostali?

Trojice kamarádů má zvláštní koníček. Převlékají se do kostýmů, Ona je Sněhurka, a mívají bláznivé nápady. Jedním z nich je, že Ona jako objednaná prostitutka Ho vyfotí nahého a uteče. To ještě neví, že on je právě On. Známý její rodiny.
Útěk se málem nezdaří, navíc při něm nešťastnou náhodou ukradne snubní prsten Jeho matky.
Kolotoč situací se rozjíždí. Ti dva se navzájem nahánějí a zjišťují, že jejich odvěká nenávist je vlastně vzájemná touha.

A Ona? Nechce jeho peníze, chce jen sex.
Haha!

Takhle se zdá, že jsem se nebavila, ale to není pravda! Kniha je plná klišé okořeněna ale dobrým humorem, který mě donutil smát se nahlas na veřejných místech. Například v čekárně neurologa...
I když od první stránky víte, jak to dopadne, vybarvení situací vás stejně donutí smát se. A to podle mě byl hlavní cíl knihy. Takže pro mě splněno.

A jablka? Její macecha je tahá domu po desítkách kil. Ale Ona je nemůže ani cítit.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Čtenářský deník: Ruda královna

Už je to nějakou dobu, co jsem četla pěkně fantasy. Vlastně abych byla upřímná... Přečetla jsem si jako mladý dospělec Tolkiena a Sapkowského a nedovedla jsem najít nic, co by se jim mohlo rovnat. Časem se nejspíš mé nároky snížily nebo se projevil vliv kojení na mozkovou kapacitu. Každopádně jsem přečetla třídílnou teen fantasy o andělovi na Zemi a dala jsem to úplně v pohodě. I když, jak je vidno, ani název mi v hlavě nezůstal, takže tak velký dojem to na mě opravdu neudělalo. A pak mi do ruky přišla Rudá královna. Neměla jsem velká očekávání, ale kupodivu jsem měla čas. Zhruba pětkrát denně po 15-20 minutách. Naučila jsem se bravurně zvládat polohu na kojení i na otáčení stránek. A k závěru jsem se dopracovala velmi rychle. Příběh se odehrává ve světě Rudých, obyčejných smrtelníků s rudou krví, a jejich pánů Stříbrných, kteří jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Nespočet stříbrných rodů, přičemž každý rod má svou schopnost, a nad nimi jejich král a královna. Kr...

Čtenářský deník: O rodičích a dětech

Autorem této novely je Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš. Za toto dílo získal v roce 2003 cenu Magnesii Litera. Mezi jeho další tvorbu patří díla Pravidla směšného chování, Skutečná událost a další.  SIDERRO. Emil Hakl. [obrázek]. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_Hakl.jpg. Zcela jednoduše lze říci, že kniha popisuje rozhovor otce a syna při jedné večerní procházce. V jejich rozhovoru se prolínají vzpomínky obou protagonistů, názory na svět, ženy a jiné. Vše je psáno z pohledu syna, který snad občas zápasí s pocitem viny, že svého otce zanedbává, na druhou stranu ho leccos na něm štve. I když mi mužský svět v tomto podání rozhodně není blízký, ten pocit zvláštní povinnosti vůči rodičům, i když my, jejich děti, už jsme dospělí, mi byl blízký. Přesto jsem nedokázala oběma hrdinům tolik rozumět, otec se cítí na prahu konce svého života, syn, čtyřicátník, kriticky hledí na své nerozvážné mládí. Vše...

Čtenářský deník: Rozum a cit. Jane Austenová v jednadvacátém století

Už je to celkem dlouho, co jsem si půjčila v knihovně nějakou knížku, rozuměj beletrii. Moje poslední roky života byly sice velmi vydatně čtenářsky naplněné, ale především odbornou literaturou v českém nebo německém jazyce. A když už se mi poštěstilo a mohla jsem zalovit v krásné literatuře, nebyla to volba, ale lov jednoho určitého kousku, který mi byl jinou osobou určen, tedy povinná četba. Už na střední škole jsem si zvykla psát čtenářský deník. Vlastně zprvu to byla povinnost, ale pro mě se to stalo zálibou. Při studiu na VŠ jsem v tom pokračovala dál, opět zčásti z povinnosti, ale i ze záliby. Spolužačky, spolužáky jsme totiž v našem oboru neměly, si ze mě trochu dělaly kvůli tomu srandu, že můj čtenářský deník pamatuje knihy pro všechny věkové kategorie. Trochu tomu tak bylo. Byla jsem na svůj čtenářský deník patřičně hrdá, ale postupem času kapku ztrácel smysl, když už jsem nikomu nebyla povinna interpretovat mnou přečtené knihy. Takže co s tím? Jako učitelka jsem se jednu ...