Vařím a peču ráda. V tom prvním se docela plácám, v tom druhém se plácám méně a naštěstí výsledky většinou chutnají. Doma mě nikdy k vaření a pečení příliš nepouštěli a když jsem obhlédla i jiné domácnosti, zjistila jsem, že náš rodinný jídelníček byl velmi omezený.
Ovšem najít správnou kuchařku tzv. pro naprosté blbce, se mi nedařilo. Našla jsem tři tipy kuchařek - Láďo-hruškovské, klasické, kde počítají s nějakými znalostmi, extrémní, kde každý recept obsahuje přinejmenším tři divné ingredience.
A pak jsem čirou náhodou nalezla Kuchařku pro dceru. Neměla jsem velká očekávání, takže kniha je hravě naplnila. Ovšem přinejmenším stonásobně!
Autorka Florentýna vede i stejnojmenný web, kde jsem s úspěchem vyzkoušela první recepty.
Kniha je pak naplněna základními recepty české kuchyně.
A čím je tak zvláštní? Autorka počítá s tím, že čtenář má nulové zkušenosti. Každý recept má svůj úvodní text s pojednáním o možných těžkostech a úskalích. Samotný návod je velmi podrobný a v popisech velmi názorný. Prostě opravdu pro naprostého blbce.
Kniha už má svá pokračování, která jsou více specializovaná. Sama jsem použila díl zaměřený na večeře a další na snídaně. Brousím si zuby na vánoční díl a na Hovory s řezníkem.
Jediná výtka... Pokud se k receptu vracíte a už víte, co a jak, je lepší si zvýraznit důležité či si celý recept heslovitě přepsat, ať se pokaždé nemusíte prokousávat celým textem. To je však ale zanedbatelná drobnost.
Komentáře
Okomentovat