Dnes bych se ráda podělila se světem o několik poznatků ze světa učitelství. Nejspíš toto téma nikoho tolik nepřekvapí, protože o školství mluví všichni a s oblibou především ti nezasvěcení. Každý totiž o něm něco ví, protože každý prošel minimálně základní školou nebo si pořídil ratolesti, které školu momentálně navštěvují, což z něj dělá odborníka prvního řádu. A učitelé, kteří mají velmi živou zkušenost, pak v takové diskusi mlčí, občas chvíli obhajují, a pak jen složí ruce do klína a přejí si, aby nikdo nevěděl, co dělají za práci. (Jistě ne všichni, jsou i velmi hrdí učitelé a ti pak zmizí do soukromého sektoru.) A to je společenská prestiž našeho povolání.
Ano, píšu našeho, i já trpím neduhem poučovat ostatní a dala jsem se na dráhu učitelky. Dnes tu ale nechci sepisovat, jaké fámy o učitelích existují (nebo i o školách, kde se učitelé vzdělávají), dnes bych ráda zmínila několik bodů/problémů, se kterými jsem se jako začínající učitelka setkala a na které jsem nebyla v rámci studia rozhodně připravena. A jak se ukázalo, jsou to body velmi podstatné.
1. Močový měchýř
V rámci studia na PdF jsme měli občas dvou až tříhodinové bloky, někteří studenti, především na PřF i více hodinové, ale nikdy nebyl problém si odběhnout. Když se naléváte kávou, abyste se probrali z mejdanu předchozího dne nebo prostě jen proto, že to vypadá děsně cool, nebo naopak vodou, abyste očistili svůj organismus a konečně vás přestala bolet hlava, nebo prostě jen proto, abyste tolik nežrali a zaplnili žaludek něčím jiným, vyžádá si to svou daň. U mě obzvlášť. Někdy si říkám, že by na mě mohli udělat výzkum ohledně extrémně močového měchýře. Nechci nikoho zatěžovat a znechucovat detaily, takže asi jen takto: V hospodě téměř po každém pivu. Trochu vyhozené peníze...
Pitný režim je základ. Pro mě obzvlášť. Mám problémy ho dodržovat, protože mi tak trochu chybí pocit žízně, což v pubertálních letech, kdy jsem byla mistr všeho (nebo jsem se tak alespoň cítila) vyvrcholilo častými bolestmi hlavy a méně častým pocitem na omdlení. Když se poštěstilo, přišlo i to omdlení. Vedle snahy vypít alespoň půl litru čisté vody (navíc se zatím opravdu nezmůžu, ale pracuji na tom!) je tu nutná nezbytnost - káva. Už to není cool záležitost, už je to nutnost - ráno, abych vůbec rozlepila oči a viděla na žáky, odpoledne abych viděla na písemky.
A teď takový běžný den učitele obsahuje ve svém rozvrhu úseky, které bych rovnou označila za měchýřo-vražedné. Například tři nevinné hodiny, po sobě jdoucí, olemované dozory. Doporučuji nepít. Na každé škole dělení dozorů probíhá jinak, záleží na vzájemné domluvě a ve finále na rozhodnutí vedení školy. Ale jsou jen dvě možnosti - buď máte dozory po sobě a pamatujete si, že ve středu a v pátek nečůráte, nebo je máte rozházené po celém týdnu a nikdy si je nezapamatujete a chodíte na ně vždy pozdě. A jako naschvál zrovna při vašem dozoru si dva mladíci hází globusem, vznikne komunikační problém a jeden druhému tím globusem vyrazí přední zub. Zub zničený, globus zničený zrovna na místě Spojených států amerických a rodič dožraný. Jen ti dva se tomu smějí.
Samozřejmě ne vždy to musí být tak tragické. Někdy se vám poštěstí, učíte hezky tři hodiny za sebou a mezi nimi krásné pauzy, dokonce jednou velkou přestávku. To by bylo, abych si nestihla odskočit! Jenže nakonec místo odskočení přišlo zaskočení v sérii dotazů, které zaplní deset minut jakbysmet:
"Paní učitelko, co budeme dneska dělat?"
"Paní učitelko, já nemám ......., ...... a ....." (doplň dle uvážení)
"Paní učitelko, musíme ten test psát?"
"Paní učitelko, nesu vám peníze/žákovskou/přihlášku/..."
A pokud jste třídní učitelé, přidejte k tomu:
"Paní učitelko, on mi nadává."
"Paní učitelko, někdo mi vzal..., někdo rozbil..."
"Paní učitelko, mám tu omluvenku."
"Paní učitelko, nemáme křídy, ztratili jsme třídnici, ..."
Mohla bych pokračovat dlouho, ale ti bystřejší (rozuměj rodičové nebo učitelé) ví, o čem mluvím.
A z toho plyne ponaučení: Močový měchýř je třeba zocelit, pravidelné návštěvy oné místnosti pečlivě naplánovat a před žáky se skrývat, ale především omezit přísun tekutin!
Mám dojem, že mě toto téma vyčerpalo, proto další body desatera přibudou v příštích příspěvcích.
1. Močový měchýř
V rámci studia na PdF jsme měli občas dvou až tříhodinové bloky, někteří studenti, především na PřF i více hodinové, ale nikdy nebyl problém si odběhnout. Když se naléváte kávou, abyste se probrali z mejdanu předchozího dne nebo prostě jen proto, že to vypadá děsně cool, nebo naopak vodou, abyste očistili svůj organismus a konečně vás přestala bolet hlava, nebo prostě jen proto, abyste tolik nežrali a zaplnili žaludek něčím jiným, vyžádá si to svou daň. U mě obzvlášť. Někdy si říkám, že by na mě mohli udělat výzkum ohledně extrémně močového měchýře. Nechci nikoho zatěžovat a znechucovat detaily, takže asi jen takto: V hospodě téměř po každém pivu. Trochu vyhozené peníze...
Pitný režim je základ. Pro mě obzvlášť. Mám problémy ho dodržovat, protože mi tak trochu chybí pocit žízně, což v pubertálních letech, kdy jsem byla mistr všeho (nebo jsem se tak alespoň cítila) vyvrcholilo častými bolestmi hlavy a méně častým pocitem na omdlení. Když se poštěstilo, přišlo i to omdlení. Vedle snahy vypít alespoň půl litru čisté vody (navíc se zatím opravdu nezmůžu, ale pracuji na tom!) je tu nutná nezbytnost - káva. Už to není cool záležitost, už je to nutnost - ráno, abych vůbec rozlepila oči a viděla na žáky, odpoledne abych viděla na písemky.
A teď takový běžný den učitele obsahuje ve svém rozvrhu úseky, které bych rovnou označila za měchýřo-vražedné. Například tři nevinné hodiny, po sobě jdoucí, olemované dozory. Doporučuji nepít. Na každé škole dělení dozorů probíhá jinak, záleží na vzájemné domluvě a ve finále na rozhodnutí vedení školy. Ale jsou jen dvě možnosti - buď máte dozory po sobě a pamatujete si, že ve středu a v pátek nečůráte, nebo je máte rozházené po celém týdnu a nikdy si je nezapamatujete a chodíte na ně vždy pozdě. A jako naschvál zrovna při vašem dozoru si dva mladíci hází globusem, vznikne komunikační problém a jeden druhému tím globusem vyrazí přední zub. Zub zničený, globus zničený zrovna na místě Spojených států amerických a rodič dožraný. Jen ti dva se tomu smějí.
Samozřejmě ne vždy to musí být tak tragické. Někdy se vám poštěstí, učíte hezky tři hodiny za sebou a mezi nimi krásné pauzy, dokonce jednou velkou přestávku. To by bylo, abych si nestihla odskočit! Jenže nakonec místo odskočení přišlo zaskočení v sérii dotazů, které zaplní deset minut jakbysmet:
"Paní učitelko, co budeme dneska dělat?"
"Paní učitelko, já nemám ......., ...... a ....." (doplň dle uvážení)
"Paní učitelko, musíme ten test psát?"
"Paní učitelko, nesu vám peníze/žákovskou/přihlášku/..."
A pokud jste třídní učitelé, přidejte k tomu:
"Paní učitelko, on mi nadává."
"Paní učitelko, někdo mi vzal..., někdo rozbil..."
"Paní učitelko, mám tu omluvenku."
"Paní učitelko, nemáme křídy, ztratili jsme třídnici, ..."
Mohla bych pokračovat dlouho, ale ti bystřejší (rozuměj rodičové nebo učitelé) ví, o čem mluvím.
A z toho plyne ponaučení: Močový měchýř je třeba zocelit, pravidelné návštěvy oné místnosti pečlivě naplánovat a před žáky se skrývat, ale především omezit přísun tekutin!
Mám dojem, že mě toto téma vyčerpalo, proto další body desatera přibudou v příštích příspěvcích.
Komentáře
Okomentovat