Malá spisovatelka

Už je to celkem dlouho, co jsem si půjčila v knihovně nějakou knížku, rozuměj beletrii. Moje poslední roky života byly sice velmi vydatně čtenářsky naplněné, ale především odbornou literaturou v českém nebo německém jazyce. A když už se mi poštěstilo a mohla jsem zalovit v krásné literatuře, nebyla to volba, ale lov jednoho určitého kousku, který mi byl jinou osobou určen, tedy povinná četba. Už na střední škole jsem si zvykla psát čtenářský deník. Vlastně zprvu to byla povinnost, ale pro mě se to stalo zálibou. Při studiu na VŠ jsem v tom pokračovala dál, opět zčásti z povinnosti, ale i ze záliby. Spolužačky, spolužáky jsme totiž v našem oboru neměly, si ze mě trochu dělaly kvůli tomu srandu, že můj čtenářský deník pamatuje knihy pro všechny věkové kategorie. Trochu tomu tak bylo. Byla jsem na svůj čtenářský deník patřičně hrdá, ale postupem času kapku ztrácel smysl, když už jsem nikomu nebyla povinna interpretovat mnou přečtené knihy. Takže co s tím? Jako učitelka jsem se jednu ...

Dnes bych se ráda podělila se světem o několik poznatků ze světa učitelství. Nejspíš toto téma nikoho tolik nepřekvapí, protože o školství mluví všichni a s oblibou především ti nezasvěcení. Každý totiž o něm něco ví, protože každý prošel minimálně základní školou nebo si pořídil ratolesti, které školu momentálně navštěvují, což z něj dělá odborníka prvního řádu. A učitelé, kteří mají velmi živou zkušenost, pak v takové diskusi mlčí, občas chvíli obhajují, a pak jen složí ruce do klína a přejí si, aby nikdo nevěděl, co dělají za práci. (Jistě ne všichni, jsou i velmi hrdí učitelé a ti pak zmizí do soukromého sektoru.) A to je společenská prestiž našeho povolání. Ano, píšu našeho, i já trpím neduhem poučovat ostatní a dala jsem se na dráhu učitelky. Dnes tu ale nechci sepisovat, jaké fámy o učitelích existují (nebo i o školách, kde se učitelé vzdělávají), dnes bych ráda zmínila několik bodů/problémů, se kterými jsem se jako začínající učitelka setkala a na které jsem nebyla v rámci s...

Proč zrovna dnes začít psát blog? Blog má dnes kde kdo, že to až hezké není. Moderní fenomén, malá úchylka vyjádřit se, přičemž publikum může tvořit kdokoliv, ale autor může zůstat schován bezpečně za anonymní přezdívkou. Moje babička mi do hlavy vštípila přísloví: "Jména hloupých na všech sloupích." Ona sice toto přísloví připomínala, když jsme v parku míjeli pomník, který se stal jakýmsi tréninkovým místem místních sprejerů, ovšem dnes bychom mohli říci "jména hloupých na všech blozích". A já že se k nim chci přidat? Nebývá běžné, aby autor svého blogu hned na úvod sepsal, proč tento blog chce vůbec psát, čím je tak zajímavý, čím jedinečným se zabývá, co dokonalého tvoří, čím prostě ještě může už tak znuděné obecenstvo právě on zaujmout. Rovnou se přiznám, že má osoba nepřekvapí ničím, snad jen svou všedností a průměrností. Nehodlám vyrábět originální šperky, radit ženám jak zhubnout, přibrat, líčit, odlíčit, obléct, kojit, vařit, péct, uklidit, opravit, post...